Diabetes mellitus označení pro skupinu nemocí, které jsou charakteristické zejména zvýšenou hladinou krevního cukru. Za normálních okolností si totiž zdravý organismus udržuje hladinu krevního cukru (glykémii) v relativně úzkém rozmezí (nalačno bývají hodnoty cca 3,8 až 5,6 mmol/l, případně se mohou dle různých vlivů mírně lišit). Po jídle může glykémie stoupnout nad uvedenou mez, ale neměla by přesáhnout hodnotu 7,8 mmol/l. „Pak bychom mohli stav označit jako takzvaně porušenou glukózovou toleranci. O diagnóze diabetu hovoříme, když jsou hodnoty kdykoliv během dne vyšší než 11,1 mmol/l,“ popisuje základní diagnostiku diabetolog.
Základní typy cukrovky
Další typy cukrovky
|
Inzulin, glukagon – Jak vzniká cukrovka?
Hlavním hormonem, který se podílí na udržování přiměřené hladiny glykémie je inzulin. Tvoří se ve slinivce břišní (pankreatu), konkrétně v jeho vnitřně sekretorické části, v tzv. beta-buňkách. Ty jsou rozptýleny v celém orgánu v počtu kolem 1 milionu. Hlavní funkcí inzulinu je snižování hladiny glykémie tím, že umožňuje vstup glukózy do buněk v tzv. inzulin dependentních tkáních (svaly, játra, tuková tkáň). Dalším hormonem, který se podílí na udržování glykémie, je hormon glukagon. Ten je taktéž produkován ve slinivce břišní a oproti inzulinu naopak hladinu glykémie zvyšuje.
Krevní cukr je pro fungování organismu nezbytně důležitý jelikož slouží jako hlavní zdroj energie. Naše tělo si umí základní cukr glukózu nasyntetizovat z různých jiných látek, ale dominantně dostáváme cukr do těla potravou. Je mylnou představou, že i některé potraviny, které nemají sladkou chuť, neobsahují cukr. Tyto potraviny mohou obsahovat jiné druhy sacharidů (cukrů), které mají složité molekuly, sladkou chuť nemají a naše tělo si je až po zkonzumování rozštěpí na základní cukr – glukózu. Glukózu v krvi je zapotřebí okamžitě zpracovat, aby zde nedocházelo k jejímu hromadění – tedy hyperglykémii. Glukózu tedy ihned spotřebovávají buňky jako energetický zdroj nebo se ukládá do formy zásob – glykogenu, který je uložen hlavně v játrech a ve svalech.
Nedostatek inzulinu vede k tomu, že hladina glykémie není dostatečně snižována a vzniká hyperglykémie, která je hlavní manifestací diabetu. Nedostatek inzulinu může být buď absolutní, kdy není slinivkou vyprodukován v dostatečném množství nebo relativní, kdy existují jiné faktory, které ve výsledku vedou k hyperglykémii (např. obezita, kdy vyprodukované množství inzulinu nestačí k pokrytí potřeb organismu). V závislosti na výše uvedeném pak rozdělujeme diabetes do několika skupin.
Příznaky
Mezi hlavní příznaky první ukazatelů diabetu patří únava, nadměrná žízeň, časté močení, zvýšená chuť k jídlu, kolísání zrakové ostrosti, hubnutí nebo třeba opakované infekce kůže či močového ústrojí. Někdy se však též stává, že diabetes u určitého procenta pacientů probíhá mnoho měsíců zcela bezpříznakově.
Ani po stanovení diagnózy diabetu není zvýšená hladiny glukózy bolestivá a často tedy pacienti mají trvalé hodnoty glykémie ve vysokém pásmu po celé týdny nebo měsíce. To pak může vést z dlouhodobého hlediska k poškozování orgánů. Chronické komplikace pak podle typu poškození dělíme na mikrovaskulární (poškození ledvin – nefropatie, očí – retinopatie, nervů - neuropatie) nebo makrovaskulární (urychlení aterosklerózy s tím související možnost srdečního infarktu, ischemické choroby dolních končetin či mozkové mrtvice).
Specifickým typem poškození organismu je tzv. syndrom diabetické nohy, který se projevuje defekty dolních končetin. Diabetes je též spojen se sníženou funkcí imunitního systému, s horším hojením ran, erektilní dysfunkcí nebo zvýšeným výskytem depresí.
Léčba
S rostoucím počtem pacientů i s postupujícími vědeckými poznatky se rozšiřuje i spektrum léků, které lze k léčbě diabetu využít. Je důležité si uvědomit, že diabetes mellitus je nevyléčitelné onemocnění (nebereme-li v úvahu spontánní vymizení diabetu u gestačního (souvisejícího s těhotenstvím) typu po porodu (pokud se jedná o „čistě gestační diabetes“ nebo stav, kdy pacient podstoupí jako léčebnou metodu transplantaci (buď celé slinivky nebo jen buněk produkujících inzulin).
Dle typu diabetu volí lékař na míru pro každého pacienta specifickou léčbu. Základem každé léčby pacienta s diabetem je dieta a přiměřená fyzická aktivita. U diabetu 2. typu je možnost léčby tabletami (metformin, glifloziny, glitazony, gliptiny, deriváty sulfonylurey, atd.), u diabetu 1. typu je nutná inzulinoterapie (různé druhy inzulinu v závislosti na individuálních potřebách pacienta). Relativně novou léčbou jsou tzv. GLP-1 analoga, což jsou látky, které v těle působí na mnoha úrovních a mezi hlavní přednosti patří mimo jiné i snížení hmotnosti. Jsou tedy využívány nejen k léčbě diabetu, ale i k léčbě obezity.
V rámci Domažlické nemocnice momentálně nemáme specializovanou diabetologickou ambulanci, nicméně je naším cílem, aby se v budoucnu právě diabetologická ambulance otevřela a mohla nabídnout své služby a kvalitní moderní léčbu pro pacienty s diabetem z domažlického regionu.
Už v roce 2013 se o diabetu se hovořilo jako o epidemii této doby. V ČR bylo tento rok diagnostikováno okolo 60 000 pacientů s diabetem, přičemž významně dlouhodobě převažuje diabetes 2. typu, který je získaný ve středním věku a souvisí i se stylem života a stravováním. Počet pacientů od 90. let až do současnosti každým rokem roste. ¨Lze přitom říci, že je v ČR až 250 tisíc osob, které jsou již diabetiky 2. typu, ale vzhledem k tomu, že jsou bez příznaků, o své nemoci ještě nevědí.
