Co je arteriální hypertenze?
Arteriální hypertenze nebo ve zkratce AH je označení pro onemocnění, které je charakteristické opakovaným nebo přetrvávajícím zvýšením krevního tlaku, přičemž hraniční hodnota krevního tlaku je 140/90 a vyšší.
Jedná se o velmi časté onemocnění, kdy v ČR je odhadovaný výskyt v populaci od 25 do 64 let kolem 35 procent. Neboli v České republice trpí různým stupněm AH kolem 2,5 milionu obyvatel, tedy čtvrtina populace včetně dětí. Celosvětově se pak odhaduje výskyt AH až u 30 populace.
Prevalence pacientů s AH v ČR
„Příčiny AH“
„Obecně můžeme AH rozdělit v uvozovkách "dle příčin“ na dvě skupiny. Proč v uvozovkách? Významnější je primární hypertenze, kterou trpí až 90 procent pacientů s AH, a u nich příčiny onemocnění neznáme. Tedy jedná se o onemocnění z ne zcela jasných příčin a často je zmiňována určitá genetická predispozice,“ popisuje Vojtěch Česák. „Sekundární hypertenze je pak v podstatě skupina onemocnění různorodých orgánů, kdy projevem těchto stavů je zvýšení krevního tlaku.“
Primární hypertenze nemá jasnou a odstranitelnou příčinu. Sekundární hypertenze, kterou však trpí pouze 10 procent nemocných, má potencionálně odstranitelnou příčinu. Proto je vždy při diagnostice důležité provést komplexní vyšetření pacienta a řešit eventuální léčitelné příčiny vysokého tlaku.
Mezi příčiny sekundární hypertenze patří např. endokrinní poruchy (onemocnění nadledvin či štítné žlázy), onemocnění ledvin, souvislost s léky či jiná onemocnění. Může se jednat i o vrozené zúžení aorty, tzv. koarktace aorty, které způsobuje zvýšení krevního tlaku na horní polovině těla. Většina těchto stavů se dá léčit a AH tak odstranit bez nutnosti dlouhodobého podávání léků.
Přehled příčin sekundární hypertenze
- Renální onemocnění
- Endokrinní hypertenze
- Hypertenze v těhotenství
- Hypertenze spojená se syndromem spánkové apnoe
- Hypertenze vyvolaná léky či jinými látkami
- Koarktace aorty
Webinář pro veřejnost – online setkáníMUDr. Vojtěch Česák, Ph.D.:
|
Diagnostika
AH se diagnostikuje na základě tzv. neinvazivního měření krevního tlaku. Měření by se mělo provádět u lékaře, po zhruba 10 minutovém zklidnění pacienta, s paží položenou např. na stůl v úrovni srdce. Měření by se mělo provádět alespoň 3x, ideálně na obou horních končetinách. Nejpřesnějším měřením je kontrola krevního tlaku rtuťovým tonometrem. Záleží též na správné šířce manžety (12 cm nebo 15 cm u obvodu paže nad 33-41 cm a 18 cm u obvodu většího).
Ve většině ambulancí jsou už ale dnes automatické tonometry, které k diagnostice též dostačují. Nejméně přesné jsou tonometry s manžetami na prst nebo na zápěstí.
Při měření se rozlišuje tlak systolický (tzn. horní hranice tlakové vlny) a tlak diastolický. Oba tlaky se vyjadřují ve formě zlomku jako například 120/70 a v jednotkách mm rtuťového sloupce.
„Za normální tlak považujeme hodnoty do 120-129 systolického tlaku a do 80-84 diastolického. Vysoký normální tlak se pohybuje mezi 130-139 a 85-89. Vyšší hodnoty už považujeme za hypertenzi, kterou pak rozdělujeme na mírnou až vysokou,“ popisuje primář s tím, že jednotlivá rozmezí se mohou dle různých zdrojů mírně lišit.
Pokud jsou u pacienta opakovaně měřeny kolísavé hodnoty TK, lze využít i tzv. ambulantní monitorování krevního tlaku (Holter TK - viz foto) pomocí přístroje, který umožňuje zjistit chování krevního tlaku při běžném životě nemocných. „Takto pak získáme přehled o celodenním vývoji tlaku při běžných denních činnostech, během noci a získáme i data o reakci pacienta na zavedenou léčbu,“ doplňuje Vojtěch Česák.
Stupně AH dle krevního tlaku
|
Kategorie |
Systolický tlak |
Diastolický tlak |
|
Optimální stav |
˂ 120 |
˂ 80 |
|
Normální stav |
120 – 129 |
80 – 84 |
|
Zvýšený normální stav |
130 – 139 |
85 – 95 |
|
AH 1. stupně (mírná) |
140 – 159 |
90 – 99 |
|
AH 2. stupně (střední) |
160 – 179 |
100 – 109 |
|
AH 3. stupně (vysoká) |
≥ 180 |
≥ 110 |
|
Izolovaná systol. AH |
≥ 140 |
˂ 90 |
|
Izolovaná diastol. AH |
˂ 140 |
≥ 90 |
Proč je AH významným onemocněním?
Spolu s kouřením, cukrovkou, zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi a obezitou je AH jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik mozkových příhod, ischemické choroby srdeční a aterosklerózy tepen dolních končetin. Prognóza pacientů s AH se liší podle úrovně krevního tlaku, přítomnosti dalších rizik a podle postižení orgánů jako srdce, mozek nebo ledviny. Proto se při zjištění AH doporučuje stanovit míru celkového rizika pro pacienta s ohledem na další zdravotní komplikace.
Ve většině případů nemá AH žádné projevy a může trvat i mnoho let, než je diagnóza stanovena. Mezi nespecifické nezávažné projevy pak může patřit např. bolest hlavy, hučení v uších či únava. Závažnými projevy vyplývajícími hlavně z komplikací hypertenze je například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. V případě sekundární hypertenze lze někdy najít jako první příznaky onemocnění orgánu, který je za hypertenzi odpovědný (Hyperthyreóza – hubnutí, pocení, nespavost, tachykardie; Syndrom spánkové apnoe – obezita, chrápání, únava; Feochromopcytom – záchvatovité flushe; Hyperkortikalismus – hirsuitismus, centrální obezita, svalová slabost, nafialovělé strie. atd.
Vysoký krevní tlak zatěžuje řadu orgánů a při déle trvající neléčené hypertenzi může způsobit i jejich nevratné poškození. „Mezi tyto změny orgánů může patřit např. zbytnění svaloviny levé srdeční komory. tzv. hypertrofie levé komory, kterou můžeme ozřejmit buď na EKG nebo při echokardiografickém vyšetření. Dále pak progrese aterosklerózy. Tu určíme sonografickým vyšetřením s měřením tloušťky intimy-medie společné karotidy, manifestace od asymptomatických aterosklerotických plátů v cévách po závažné komplikace ve smyslu infarktu myokardu, ischemické choroby dolních končetin či cévní mozkové příhody, změny funkce ledvin - od postupného snižování glomerulární filtrace či proteinurie až po manifestní hypertenzní nefrosklerozu se závažným poškozením funkce ledvin. A závažným projevem bývá i poškození oční sítnice - hypertenzní retinopatie, která může vést k nevratnému poškození zraku,“ říká primář domažlické interny.
Léčba – nefarmakologická / farmakologická
U každého pacienta s AH by měla být základem nefarmakologická léčba zahrnující režimová opatření. V podstatě se jedná o jakási pravidla „zdravého životního stylu“
Opatření pro nefarmakologickou léčbu AH
- Snížení tělesné hmotnosti u nadváhy či obezity
- Omezení příjmu soli na max. cca 5g denně
- Pravidelná aerobní fyzická aktivita
- Omezení alkoholu (muži do 20g/den, ženy do 15g/den)
- Zanechání kouření
- Zvýšená konzumace ovoce a zeleniny (2-3 porce denně)
- Snížení příjmu tuků (zejména nasycených)
- Úprava ostatní medikace (např. omezení NSAID, HAK, atd.)
Farmakologická léčba hypertenze bývá zahajována při vyšších hodnotách TK. Dříve preferovaná monoterapie, tedy nasazení pouze jednoho druhu léčiva, byla úspěšná maximálně u necelé třetiny pacientů, proto je v současné době doporučováno zahájení léčby ideálně přímo dvojkombinací léků. Ve většině případů může lékař zvolit tabletu obsahující fixní kombinaci dvou případně i tří léků. Efekt je pak vyšší a pro organismu přijatelnější než při užívání kombinace více tablet. Léčba je vedena step-up principem, kdy při trvání neuspokojivých hodnot TK se přidávají další skupiny antihypertenziv až do dosažení cílových hodnot TK.
Dále je zapotřebí si uvědomit, že efekt léčby nenastupuje ihned, ale je zapotřebí vyčkat vždy do plného nastoupání účinku jednotlivých léků. U každého pacienta by měl lékař volit cílovou hodnotu TK. Většinou se udává hodnota TK pod 140/90, optimálně pak kolem 130/80. Včasnou léčbou AH lze dosáhnout pokles kardiovaskulární úmrtnosti o téměř 20 % a úmrtnosti na mozkové příhody o více jak 40 procent.
