„Od druhé třídy jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví. Původně jsem chtěla být porodní asistentka, ale nakonec zvítězilo přání být zdravotní sestrou. Sice jsem nikdy neměla vzor v rodině, nevím, proč jsem se tak rozhodla. Ale splnilo se mi to. A dodnes nelituji. Nikdy mě nenapadlo, že bych z oboru odešla. Spíše naopak. Stále se utvrzuji v tom, že jsem si vybrala správně, že mě ta práce baví,“ říká Jana Hlaváčová.
Dokazuje to i skutečnost, že vedle práce v nemocnici vypomáhá i v domažlické agentuře Domácí péče. Jezdí přímo do domácností pečovat o lidi, kteří se neobejdou bez cizí pomoci.
Jana Hlaváčová pochází z Tachovska, ale významnou část života prožila v Litoměřicích a střední zdravotnickou školu vystudovala v Teplicích. Na západ republiky se vrátila až po maturitě, když nastoupila do Lázní Kynžvart. Tam pečovala o dětské klienty. A když se jí samotné narodilo dítě, nastoupila po mateřské poprvé do Domažlické nemocnice. Tehdy od roku 2000 pracovala na chirurgickém oddělení ještě ve staré nemocnici v centru města.
„Mezitím jsem ale ještě jednou změnila působiště. Nemohla jsem totiž z rodinných důvodů pracovat na směny a potřebovala jsem být blíže domova. Proto jsem nastoupila jako dětská sestra do výchovného ústavu v Hostouni, kde i bydlím. Měla jsem tam na starost až 100 dětí najednou. Velmi zajímavá zkušenost, která mne hodně naučila. Nejednalo se totiž jen ryze o zdravotnictví, ale i o sociální problematiku, speciální pedagogiku a podobně,“ popisuje semifinalistka Sestry Sympatie s tím, že v ústavu zažila jak milé děti, které jen měly v životě smůlu, tak i velice komplikované děti s psychiatrickou diagnózou, včetně násilníků, mladistvých lupičů či zlodějů nebo dětského vraha. „Jednalo se třeba o děti rodičů, kteří brali drogy nebo sami měli potíže se zákonem. Nicméně všechny mě vnímaly jako člověka, kterého potřebují, jako zdravotníka. Vychovatelky to měly ve své pozici s některými horší,“ dodává.
Po deseti letech se ale opět vrátila do Domažlické nemocnice. Už měla opět možnost pracovat flexibilněji a zpět do nemocnice ji zlákala i vrchní sestra oddělení následné péče Ivana Kalčíková.
Dnes má jako staniční sestra na starost především organizaci nelékařského personálu na lůžkové stanici, do kterého patří sestry, ošetřovatelky nebo sanitáři, ale pochopitelně vykonává i běžnou „sesterskou“ práci. Část pacientů je středního věku, kteří jsou ještě v krátkodobé následné péči a rekonvalescenci po léčbě na akutním lůžku, například po chirurgickém zákroku. Většinou se ale jedná o starší pacienty ať už na doléčení interních potíží nebo v dlouhodobé péči.
Jak podpořit Janu Hlaváčovou v soutěži Sestra sympatie?
|
Stanice má 23 lůžek, na kterých leží většinou pacienti po operacích, zlomeninách, s akutními ránami nebo s dlouhodobými defekty a potřebují dlouhodobější ošetřovatelskou ale i rehabilitační péči. Tento typ lůžek je trvale zcela zaplněn.
Dnes už patří Jana Hlaváčová ke zkušenějším zdravotníkům a do jisté míry lze říci, že i k čerstvým pamětníkům. „Ještě ve staré budově, byla na tomto pracovišti většina pacientů imobilních, zcela závislých na pomoci sester včetně krmení. Tehdy to ještě byla takzvaná eldéenka, to hanlivé slovo spojené s lůžkem, na které se říkalo, že se chodí dožít. To už ale není pravda. Změnilo se přístrojové vybavení, úroveň medikace, přístup k léčbě, také složení pacientů a pro pacienty i personál je příjemnější, že jsme v moderní budově. A jsem přesvědčena, že se významně změnil k lepšímu i přístup personálu,“ dodává Jana Hlaváčová. Mimo své práce ji baví například cestování, jízda na kole nebo kolečkových bruslích, lyžování, běhání nebo četba.
